Hudba: Paul Abraham (1892–1960)
Libreto: Alfred Grünwald (1884–1951) & Fritz Löhner-Beda (1883–1942)
Český překlad zpěvních textů a české dialogy Vlasta Reittererová
Když v roce 1932 komponoval maďarský skladatel Paul Abraham Ball im Savoy (Ples v hotelu Savoy), měl na svém kontě již dva nesmrtelné operetní šlágry: Viktoria und ihr Husar (Viktorie a její husar) z roku 1930 a Die Blume von Hawaii (Kvítek Havaje) z roku 1931. V té době si žil pohádkově bohatý autor ve své rokokové vile v Berlíně, obklopen berlínskou společenskou smetánkou ve víru bujarých večírků, a horečnatě komponoval, dirigoval a psal filmovou hudbu. Snad i proto nabízí Ball im Savoy totálně „crazy“ příběh plný vtipných konspirací, záměn a milostného jiskření, jehož hlavní zápletkou je podkopaná věrnost čerstvě oddaného páru, který si užívá roční „honeymoon“. Abraham v něm dokázal pomocí pelmelu evropského jazzu, maďarského čardáše, tanga, klezmeru i klasické vídeňské operety vykouzlit absolutně bezstarostný svět, ve kterém jeden hit střídá druhý: Toujours l’amour (Láska navždy), Kangaroo (Klokan), Wenn wir Türken küssen (Když my Turci líbáme) či jazykolam Es ist so schön am Abend bummeln zu geh’n (Je tak krásné jít se večer toulat). Jako v každé správné operetě nechybí ani v Ball im Savoy do nebes zpívající soprány a fascinující milostná dueta, nicméně divák se dočká i muzikálově či revuálně laděných kreací à la Ginger Rogers a Fred Astaire. Zkrátka absolutní relax!
číst více
Přípravy berlínské premiéry, která se konala 23. prosince 1932, se ujali jedni z nejdůležitějších divadelních producentů doby – bratři Rotterové. V hlavních rolích se blýskly hvězdy Gitta Alpár, Herbert Ernst Groh, Oszkár Dénes a Rózsi Bársony. Pro slavnostní večer byl pronajat berlínský Grosses Schauspielhaus s 3300 sedadly! Opereta měla „ve skvělém provedení tak bouřlivý úspěch, že má Grosses Schauspielhaus na delší čas vystaráno“, nešetřila chválou berlínská kritika, aniž by tušila, jak prorocká budou tato slova. Rakouský hudební kritik Ernst Décsey nazval Abrahama „Stravinským moderní operety“.
Zatímco demokratický tisk dílo velebil, Goebbelsův Der Angriff (Útok) byl plný uštěpačných poznámek. „S vidinou, že s použitím všech svých schopností dodají dílu šmrnc, byly najaty ty nejdražší hvězdy. Vedle prázdných scén, které měly jen povahu revuální ‚razzle dazzle‘, se snad objevilo několik momentů, které by mohly potěšit svým barvitě odlehčeným charakterem, kdyby člověk nemusel sledovat celý ten divadelní aparát, který Rotterové sehnali, aby na jeviště postavili čtyři cizince do ostré záře reflektorů, kdybychom nemuseli poslouchat tři herce, kteří dostali obrovské peníze za to, že komolí naši němčinu, a kdyby na dirigentském stupínku nestál přivandrovalec Abraham.“
Vzhledem k situaci nemohl mít triumf dlouhého trvání. Ani ne měsíc po premiéře usedl do křesla německého kancléře Adolf Hitler a dny Ball im Savoy i jeho hlavních protagonistů byly sečteny. Alpár, Bársony i Dénes byli Židé, stejně jako Abraham a bratři Rotterové. Poslední představení se konalo 2. dubna 1933. Abraham musel okamžitě pryč z Německa. Opouštěje Berlín vzlykal: „Chtěl jsem v tomhle městě umřít! Proč musím odejít? Pouze proto, že jsem obřezaný?“ Paradoxem doby je skutečnost, že jeho majordomus rozprodal podřadným, většinou nacistickým skladatelům na tři stovky nepublikovaných skladeb, které skladatel zanechal ve své berlínské vile. Abrahamova „nežádoucí“ hudba tak žila dál i v nacistickém Německu. Malá útěcha pro skladatele, který již nikdy nedosáhl své berlínské slávy a zemřel zchudlý a duševně nemocný. Krutá absurdita osudu…
číst méně
