Hudba: Erwin Schulhoff (1894–1942)
Libreto: Karel Josef Beneš (1896–1969)
Rekonstrukce českého libreta Jitka Slavíková
„Režírovat Schulhoffa je specifickou záležitostí, neboť je třeba se vypořádat s požadavky na všudypřítomnou temnotu přerušovanou probleskujícími světelnými a barevnými paprsky odhalujícími další významové dimenze,“ napsal v roce 2006 v recenzi na uvedení opery Plameny na festivalu KlangBogen ve Vídni kritik Michael Eagleton. Vystihl tím perfektně podstatu této unikátní opery prostupující celým dílem, jež spočívá v neutuchající rozpolcenosti mezi světlem a tmou i zkázou a vykoupením. Již první tóny sólové flétny vás magicky vtáhnou jak do příběhu plného přeludů, tak do hudby z naprosto jiných vesmírných sfér. Rubikon vaší fantazie je překročen a není cesty zpět.
O netradičním pojetí příběhu Dona Juana z pera českého literáta Karla Josefa Beneše se Schulhoff dozvěděl od německého spisovatele a překladatele Maxe Broda, který vytvořil i původní německé libreto podle Benešovy literární předlohy. V deseti volně koncipovaných scénách přivádí legendárního svůdce žen do mnoha vášnivých situací – od milování v chrámu Páně či za mořské bouře až po extázi během karnevalové noci, kdy Donna Anna odmítá Juanovy návrhy se slovy: „Jsi skutečným obrazem smrti.“ Přesto není Don Juan vykreslen jako zhýralec či sexuální predátor, ale především jako postava věčně poháněná touhou. Celým příběhem mysteriózně prostupuje postava Smrti (La Morte), jediné ženy, kterou Juan skutečně miluje, ona však nejen že úspěšně odolává jeho svodům, ale z titulu své „funkce“ ho nakonec odsuzuje k věčnému životu… Opera nám připomíná nerozlučné dvojice archaických principů: plamen života a plamen smrti toužící po vzájemném spojení, muž a žena, naděje a rezignace. Schulhoff tyto dualismy v Plamenech mistrně rozehrál do fantaskní, téměř až surrealistické kompozice, ve které se mísí elementy opery, pantomimy a symfonické básně. A to vše už od prvního obrazu: stíny zpívají o Juanově chtíči a vášni, kterou k němu cítí La Morte, za zvuku sólové flétny vstoupí Don Juan do opuštěného domu, aby zde svedl další ženu, jsou slyšet steny extáze…
číst více
Schulhoff na opeře pracoval pro svém návratu z Německa do Prahy mezi léty 1923 až 1929. Pravděpodobně ji psal původně společně s Brodem pro některý z německy mluvících operních domů. Uvedení v Německu se plánovalo v roce 1933 v Berlíně pod taktovkou Ericha Kleibera, kvůli převzetí moci nacionálními socialisty však k realizaci nedošlo. Premiéra se nakonec uskutečnila 27. ledna 1932 v Zemském divadle v Brně pod českým názvem Plameny. Speciálně pro tuto příležitost vznikla z pera Karla Josefa Beneše další česká verze libreta, která se ovšem ve své finální podobě nedochovala. V době vzniku Plamenů nemohli její tvůrci tušit, jaký tragický osud jim život připravuje: Beneš byl pro svou účast v protinacistickém odboji odsouzen k trestu smrti, který byl posléze změněn na vězení (1941–1945), a Schulhoff se konce války nedožil: jako sovětský občan (sovětské občanství přijal v roce 1941) byl deportován do internačního tábora ve Wülzburgu v Bavorsku, kde 18. srpna 1942 podlehl tuberkulóze.
K resuscitaci Plamenů došlo až v polovině 90. let 20. století, ovšem pozornost se soustředila pouze na německou verzi díla, která byla postupně uvedena v roce 1994 v Berlíně (koncertní provedení, světová premiéra), Lipsku, Amsterodamu, Vídni, Los Angeles a Kaiserslauternu. V české verzi uvede toto dílo po devadesáti letech od světové premiéry v roce 1932 v režii kontroverzního bouřliváka Calixta Bieita za přispění vynikajícího mezinárodního pěveckého obsazení až nyní Státní opera v rámci projektu Musica non grata. Text českého libreta je rekonstruován z dobových pramenů dramaturgyní Opery Národního divadla a Státní opery Jitkou Slavíkovou.
číst méně